Report z Pohody od Texxe aneb jak mi Fatboy slíbil košili a nemrzí mě, že ji nemám - sobota

V sobotu nás budí nemilosrdné vedro a tak vyrážíme na snídani. Tu nám vaří slovenská armáda, která má na začátku areálu propagační centrum, kde si můžete zahrát vodní fotbal, vylézt na nafukovací stěnu nebo třeba zmlátit obuškem kamaráda oblečeného do chráničů vojenské zásahovky. A pak že je u armády nuda... Zelňačka je ale výborná, stejně jako pivo, které mi točí sympatický poručík, přesto se neubráním dojmu mírného surrealismu.

Oproti většině festivalů je v areálu pořád co dělat, na koncertech jsou přes celý den mnohatisícové návštěvy, ale to i na přednáškách a diskuzích. Sobota je zde věnována Václavu Havlovi, což jen umocňuje můj dosavadní pocit česko-slovenské vzájemnosti. Čechů jsou tu přinejmenším stovky, nebojím se odhadnout ani tisíce. Prvním vrcholem dne je diskuze právě s naším posledním společným prezidentem. Do obřího stanu dorážíme půl hodiny před začátkem a jsme rádi, že se probojujeme alespoň dovnitř. Stan s mnohatisícovou kapacitou je našlapaný k prasknutí, nedá se dýchat, přesto je atmosféra úžasná.

Diskuse s Václavem Havlem

Velký ohlas budí již utajený před-koncert dávno rozpadlé skupiny Bez ladu a skladu, jejímž zpěvákem je hlavní pořadatel festivalu, Mišo Kaščák. Neuvěřitelný člověk, kterého estébácí poprvé sebrali tuším ve čtrnácti (!) právě za účinkování na jedné z akcí, pořádaných Havlem. Dnes si role obrací, hostem je bývalý prezident, který při vstupu do stanu sklízí ovace větší, než kterákoliv z hlavních hvěz festivalu. Hodinová diskuze je strhující, často zní potlesk na otevřené scéně, přes viditelnou únavu a špatný vduch je Havel vtipný a trefný. Když pak vycházíme a vidíme tisícové davy, sledující debatu na obří obrazovce před stanem, říkám si jak je naivní, když se slovem charisma zaklíná kdejaký šudlal. To se jen potvrdí, když za mnohaminutového potlesku přinese Havel večer na scénu kytaru své kamarádce, folkařce Joan Baez, čímž jí poděkuje za podporu v době totality.

S Havlem se na festivalu potkáme ještě mnohokrát a přesto ho není dost, program je rozdělen na menší pódia – odpoledne se odehraje hned několik inscenací jeho absurdních her, odkazují k němu i mnohé diskuze ve stanech. Opravdu mě překvapilo, jakou mají tyto obvykle doplňkové aktivity ohlas, stany jsou neustále plné i přesto, že tomu žhavé slunce nepřeje. Ostatně právě ve vedru, jaké panovalo na trenčínském letišti oceníte striktní zákaz tvrdého alkoholu. Nikde se neválí totálně ožralí, na zemi není nazvraceno a pokud se někde objeví nepořádek, okamžitě jej odstraní úklidové čety. Zajímavé je, že vás pořadatelé nechají donést do areálu vlastní nápoje (volný průchod branami po celý den je samozřejmostí), tedy kromě tvrdého. Člověk si nepřipadá tolik jako zvířátko v luxusní zoo a u stánků bylo i tak rušno.

Audio Bullys

S devátou večerní konečně ustoupilo vedro a my se vydali na Audio Bullys, kde jsme však přes skvělou atmosféru a dobrý zvuk nevydrželi. Raději jsme hned vedle doplnili energii na večer v Semtex stanu (mimochodem doporučuji nealko koktejly, nevěřil bych, ale jsou opravdu dobré) a vyrazili na Lou Rhodes. O bývalé zpěvačce Lamb se podrobně rozepsal už Ondřej Stratilík v reportu z Colours of Ostrava ( a já se musím k jeho pozitivní recenzi jen přidat. Kráska s příjemným hlasem utáhne svými pomalými rytmy i velké publikum a příjemně nás navnadila na vrchol večera.

Mike Skinner s projektem The Streets přišel na pódium takřka na minutu přesně (proč to nejde u nás?) a od prvního beatu měl publikum na své straně. Nejvíce prostoru v jeho energické show dostaly skladby ze starší desky The Original Pirate Material a nutno říci, že zaslouženě. Často si i se svým pomocným MCm vysloužil ovace na otevřené scéně a bez nejmenší trapnosti proběhly i "blbiny" typu "všichni lidi na bobek, až řeknu, skákejte jako blázni". Lidi skákali a bylo to super. Když na konci nechal publikum rozestoupit a prostředkem koridoru doběhl do poloviny hlediště, kde vyskočil na ramena fanoušků a nechal se jimi donést zpátky na pódium, nebyl mezi lidmi nikdo, kdo by neřičel nadšením. Hodina však utekla až příliš rychle a koncert tím skončil. Ještě další hodinu a půl nás bavily v O2 stanu Pendulum DJs s MC Jakesem, po energické náloži The Streets už to byl jen slabý odvar.

Musím přiznat, že den po návratu ze Slovenska jsem trochu smutný. Smutný, že u nás není takhle velký, ale přitom příjemný festival. Hledám-li paralely, vidím jen Rock for People a Colours of Ostrava. Snad časem získají dostatečnou sílu, aby mohli přivézt hvězdy formátu The Streets nebo Fatboy Slima, ale alespoň u nich existuje přátelský přístup k návštěvníkům a stylová otevřenost. Zatím se jen těším na příští Pohodu.