MATTHEW HERBERT LIVE

Herbert - Scale

Poslední album neúnavného hudebního inovátora Matthewa Herberta je z jeho písňových kolekcí tou nejpřístupnější a nejmelodičtější.

Během jediného desetiletí kariéry se Herbertovi podařilo stát se nejnápaditějším a současně nejproduktivnějším hudebním skladatelem Británie.

Alba vydává jak pod vlastním jménem, tak pod pseudonymy Doctor Rockit, Wishmountain, Radio Boy, Transformer a další. Získal si celosvětový věhlas napříč žánry a produkoval nebo remixoval tak rozličné muzikanty, jako jsou Björk, REM, John Cale, Roisin Murphy, Yoko Ono a Serge Gainsbourg.

Scale je vrcholem Herbertovy dosavadní činnosti a obsahuje ozvuky všech jeho hudebních osobností. Během své kariéry, která sahala od jazzu, přes techno a house až avantgardním kolážím samplů, Herbert nejčastěji využíval vokálů své partnerky Dani Sicialiano.

Také na albu Scale je sametový hlas Sicilianové v popředí. Zazní tam ovšem i vokál Neila Thomase a Davea Okumy, který je frontmanem kapely Jade Fox a v minulosti spolupracoval se SA-RA Creative Partners, 4 Hero, IG Culture, Courtney Pine a mnoha dalšími. Dále na albu uslyšíte komorní orchestr, žesťovou sekci, lesní rohy a další hudebníky, kteří již vystupovali na Herbertově předešlém big-bandovém albu z roku 2003 Goodbye Swingtime.

Přinejmenším na první poslech je album Scale Herbertovou zatím nejschůdnější a nejmelodičtější deskou. Celkově vyznívá vesele a plně, přičemž nejčastěji působí jako ostrovtipná konverzace mezi okázalým jazzem, přepychovým diskem a erotickými housovými rytmy. Na tomto velkolepém koncertě soupeří o vaši pozornost hedvábné balady jako „Something Isn´t Right“ a „We´re In Love“ s tanečními synkopami skladeb „The Movers and the Shakers“ a „Moving Like A Train“ vhodnými na klubovou scénu.

Jindy přicházejí do popředí Herbertovy nejhlubší kořeny v experimentální elektronické a konkrétní hudbě, jako třeba v umně dekonstruované skladbě „Birds of a Feather“ a ultra perkusionistické montáži „Just Once“. A pak jsou zde třeba skladby „Harmonies“ a „Those Feelings“, které člověka konejší a kolébají a vyznívají současně avantgardně i oduševněle.

Herbertova poslední dlouhohrající deska Plat du Jour z roku 2005 byla hluboce politická a jak v námětech, tak co do zdroje zvuků se celá točila kolem potravinářského průmyslu. Pod zrádně nablýskaným povrchem není Scale o nic méně seriózní, přičemž ústředními tématy jsou konec ropného věku a násilí konané v honbě za tímto vyčerpatelným fosilním palivem. Tato deska však není naštvaná ani přehnaně politizující. Podobně jako zvukové experimenty, které na ní uslyšíme, jsou i témata pojímána spíš hravě a s grácií.

„Tahle deska měla být především oslavou,“ říká o ní Herbert. “Původně jsem chtěl prostě jen znovu nastudovat některé starší písně. Chtěl jsem je obléknout do nějakého zajímavějšího hávu, ale hlavně si užít jejich melodie a harmonie. Nechtěl jsem, aby ta deska byla přetížená přílišnou přehršlí nápadů, což se u Plat du Jour místy stávalo. Nechtěl jsem, aby to připomínalo Šifru Mistra Leonarda, kterou se každý snaží rozluštit, ale aby to spíš bylo jako Foucaultovo kyvadlo.“

Při nahrávání Scale Herbert také poněkud uvolnil přísná pravidla svého Osobního manifestu o skládání hudby ve stylu Dogma 95, která na sebe dobrovolně uvalil. Součástí Manifestu z roku 2000 je zákaz používání zvuků ze syntetizátoru, elektronických bubeníků a nebo předem připravených zvuků ze sekundárních zdrojů. Proces skládání je obohacen lidským faktorem, který přináší chyby a náhodné zvuky.

Ovšem každý správný vědec ví, že pravidla jsou od toho, aby se porušovala, a ví to i Herbert. „Kvůli téhle desce jsem pravidla na čas uložil k ledu,“ vysvětluje Herbert. „Měl jsem chuť řídit se intuicí a využít všeho, co skladbám pomáhalo vyznít živelně. Je paradoxní, že když byla deska hotová, ukázalo se, že jsem stejně dodržel tak 98% svých pravidel. Tak například jsem v žádném případě nepoužil samply z muziky jiných lidí, ale pro jeden track jsme použili 177 zpráv ze záznamníku, který jsme nachystali speciálně pro tento účel.“

Tím se také vysvětluje, proč se na přebalu desky mezi koláží ze 723 předmětů použitých při nahrávání alba Scale vyskytuje i maličká fotografie záznamníku. Na první poslech je deska zrádně líbivá, ale už na ten druhý se ukazuje, že byly použity třeba zvuky rakví, ropných věží, meteoritů, bombardéru Tornádo Britského královského letectva, a dokonce nahrávka někoho, kdo zvrací na ulici před místem konání rautu u příležitosti věhlasného zbrojířského veletrhu v Londýně.

Jedním z pravidel, které Herbert při nahrávání desky porušil, je to o zákazu používání sekundárních zvuků. Na Scale se objevují nahrávky bicích v těch nejroztodivnějších situacích – pod mořskou hladinou, v horkovzdušném balónu, v podzemním bludišti a v autě při stokilometrové rychlosti. „Chtěl jsem je nahrát i hořící,“ doplňuje Herbert, „ale na to nám nezbyl čas. Snad příště.“

Většina neobvyklých předmětů na Scale byla uspořádána do skupin po dvanácti, což je tématicky propojuje s názvem alba, česky Stupnice (rozuměj dvanácti tónů v západní hudební tradici). Slovo “scale” však také znamená měřítko, tedy prostředek ke změření vzdálenosti mezi minulostí a současností, dětstvím a dospělostí, osobní spokojeností a celosvětovou mizérií. Herbert se snaží poměřit svůj vlastní život úspěšného a svobodného hudebníka s následky válek ve světě, chudobou a nerovnoprávností.

“Doufám, že i přes smutné podtóny Scale neztratilo nic z plánovaného oslavného ducha,” uzavírá Herbert. “Abych byl upřímný, jsem sám na sebe pěkně naštvaný. Chtěl jsem napsat optimistickou popovou desku, ale nezvádl jsem to. Ono to asi ani nejde, když u vesla je někdo takový jako viceprezident USA Dick Cheney. Svět se zkrátka nalézá v takovém chaosu, že jsem se nemohl přinutit psát jenom optimisticky. I přesto bych si přál, aby deska byla optimisticky přijatá. Měla by především pobavit.”

Scale je samozřejmě více než zábavná. Je jako bohatý švédský stůl plný oduševnělého popu, který oplývá inteligencí, vynalézavostí a vzácně drží pohromadě. To ostatně dokládá, že i v těžkých dobách může být dobrá hudba hravá i politická, vážná i krásná. Vše je jen otázkou měřítka.

Stephen Dalton

Track listing:

1. something isn't right (vocals by dave okumu, dani siciliano and neil thomas)
2. the movers and the shakers (vocals by neil thomas and dani siciliano)
3. moving like a train (vocals by dani siciliano)
4. harmonise (vocals by dani siciliano)
5. we're in love (vocals by dani siciliano)
6. birds of a feather (vocals by dani siciliano)
7. those feelings (vocals by dani siciliano)
8. down (vocals by dani siciliano)
9. movie star (vocals by dani siciliano)
10. just once (vocals by dani siciliano)
11. wrong (vocals by matthew herbert)

Matthew Herbert a jeho přátelé, kteří nevěří na státní hranice a stávající národy a státy, se rozhodli založit si svou vlastní zem. V jejich zemi neexistují žádná omezení pro přistěhovalectví a vystěhovaletcví, nejsou tu žádné fyzické hranice ani žádný uznávaný nebo privilegovaný prezident. Společnými principy jsou morálka, představivost a víra. Chcete-li se dozvědět víc, navštivte www.countryx.org

Fantastický, šílený, báječný, vynikající Matthew Herbert zahraje v ČR!

Neúnavný novátor Matthew Herbert, kterému se dostalo klasického klavírního vzdělání a přitom kouzlí se samply a spolupracuje s nejpopulárnějšími osobnostmi, patří k nejvšestrannějším a současně nejplodnějším postavám elektronické scény. Svá alba vydává pod vlastním jménem, ale také jako Doktor Rockit, Wishmountain nebo Radio Boy, a produkoval nebo remixoval nahrávky tak rozličných hudebníků jako jsou Björk, REM, John Cale, Roisin Murphy z Moloko, Yoko Ono nebo Serge Gainsbourg.

Prostřednictvím svých stále více konceptuálně laděných a politicky orientovaných alb se Herbert dostal do povědomí jako výjimečná postava současné hudby, něco jako Radiohead o jednom muži nebo Brian Eno pro 21. století.

Nejlepším příkladem Herbertovy roztodivnosti v praxi jsou jeho alba. Na „Bodily Functions“ (Tělesné pochody, 2001), které je ze značné části tvořeno zhudebněnými zvuky vylouděnými lidskou kůží, vlasy a kostmi a náhodně vybranými předměty z kabelky Dani Siciliano. Tahle deska odhalila fantastická nová zákoutí zvuku a úchvatný rytmus vyluzovaný běžnými předměty, od kterých bychom nic tak jedinečného neočekávali. Na svém prozatím nejméně tradičním nosiči „Plat du Jur“ figurují zvuky vydávané jídlem a obaly na jídlo. Album je koncepčně i obsahově jednotné a skladatel na něm prostřednictvím humorných metafor ze světa kulinářství odsuzuje nejen nadnárodní potravinové řetězce, ale také trest smrti, válku v Iráku nebo diktát dokonalé postavy. Britský list The Guardian nazval následné turné, na kterém vystupoval i kuchař, který naživo vyráběl kuchyňské vůně, „rozjetou show, která ukájí smysly, intelekt i nohy“.

V roce 2003 přichází Herbert s další změnou hudebního směru a nahrává album s velkým orchestrem nazvané „Goodbye Swingtime“ (Sbohem swingu!). Nahrávání probíhalo v Abbey Road Studios a účastnilo se jej šestnáct jazzových a studiových hráčů.

Poslední Herbertovo album nazvané „Scale“, které vydal v dubnu 2006 náleží k jeho posluchačsky nejstravitelnějším a popu nejbližším nahrávkám. Pod nablýskanou slupkou jazzu, diska a erotických housových rytmů se však skrývají vážné obavy spojené se smrtí, utrpením světa a koncem ropného věku. Mezi 723 samply použitými na desce se setkáme například s rakvemi, ropnými věžemi, meteority, bombardérem RAF Tornádo a tím, jak kdosi zvrací před hospodou během věhlasného zbrojního veletrhu v Londýně. Víc než na kterémkoliv jiném albu se v „Scale“ snoubí dokonale uhlazená dance music a podvratný obsah.

Živá vystoupení, která Herbert odehrál například na festivalu Sonar ve Španělsku, jazzovém festivalu v Montreaux nebo festivalu v dánském Roskilde, přijalo publikum s bouřlivým nadšením.

Matthew Herberta nelze jednoduše zařadit. Žádná taková kategorie neexistuje. Je to prostě skloubení neskutečného talentu, odvahy a fantazie s naprosto vynikajícím výsledkem. Ale co je snad ze všeho nejdůležitější, ačkoliv by se mohlo zdát, že se bude jednat o abstraktní, nestravitelnou směs, většinou se současně jedná o hudbu, dalo by se nazvat taneční. Hudba a zvuky Matthew Herberta jsou ty pravé zbraně hromadného podmaňování.

Recenzi na jeho aktuální album „Scale“, které přijede představit do Prahy, najdete na http://www.spaceboss.net/clanek.php?id=1471&usid=b66e394d1fc09f27158ce754e833f11e

Pokud vás překvapí její neobvyklé bodové hodnocení 10/10, tak věřte, že až Herberta uvidíte a uslyšíte, tak i z něj budete nadšení!

Předprodej v Lucerna Music Baru a v síti Ticketpro.

Více info na www.musicbar.cz, www.dsmacku.com a www.matthewherbert.com.